Návrat na hlavní stranu

DĚLOSTŘELECKÁ VĚŽ K-S 22 "Horymír"

Objekt pro dělovou otočnou a výsuvnou věž K-S 22 "Horymír" měl být nejsilněji vyzbrojeným objektem tvrze Bouda - v jeho pohyblivé pancéřové věži měly být umístěny dvě 10cm houfnice vz.38 s dostřelem téměř 12 km a rychlostí střelby 15 až 20 ran za minutu. Celý komplet dělové věže (celková hmotnost přes 400 tun) měl být osazen do kruhové šachty hluboké 11 metrů. Obranu okolí objektu měl zajistit lehký kulomet vz.26 v pancéřovém zvonu.

Celý objekt byl zapuštěn pod úroveň terénu, na povrch měla vyčnívat pouze vrchní část dělové věže, pancéřový zvon pro lehký kulomet a dva ventilační zvony. V mezipatře objektu, což je nejvýše položené patro stávajícího objektu, se kromě vstupu do šachty dělové věže nacházel prostor pro manipulaci se střelivem, pohotovostní skladiště munice M3, dvě záložní hlavně pro houfnice, čtyři nádrže na vodu a vstup do pancéřového zvonu. Také v dolním patře byl vstup do šachty pro dělovou věž. Kromě toho zde byla umístěna filtrovna, ubikace hotovostní obsluhy věže (8 mužů), stanoviště velitele a sociální zařízení (WC a uvývárna). Pod dolním patrem se ještě nacházela místnost, do které měly být ocelovou rourou svedeny vystřílené nábojnice z věže. Všechna patra byla s podzemím spojena šachtou se schodištěm (99 schodů), uprostřed kterého měl jezdit nákladní výtah (typ Vý III) s nosností 2500 kg.

Protože do konce září 1938 se v plzeňské Škodovce nepodařilo vyrobit ani jednu dělovou věž (byly zde rozpracovány dva prototypy), zůstal objekt K-S 22 v době všeobecné mubilizace bez výzbroje. Tato skutečnost značně snižovala bojovou hodnotu celé tvrze Bouda, neboť tato by nemohla plnit své hlavní úkoly. V současné době je objekt přístupný věřejnosti.

KONTAKTNÍ ADRESA:

DĚLOSTŘELECKÁ VĚŽ K-S 22 "Horymír"
Těchotín
561 66 Těchotín
Česko (CZ)

LOKALIZACE

SOUŘADNICE WGS-84

ukázat na mapě

Hledej další objekty v okruhu do km

Typ záznamu: Opevnění, pevnost nebo bunkr
AKTUALIZACE: uživatel č. 766 org. 2, 14.07.2004 v 10:24 hodin

Copyright 2000-2019 © Luděk Šorm